Pouze polyuretanové pěny při montáži oken a dveří nestačí!

Začátkem května roku 2015 vešla v platnost nová a historicky první prováděcí norma ČSN 74 6077 Okna a vnější dveře – Požadavky na zabudování, čímž skončily roky dohadů o správné montáži otvorových výplní.

Podle nové normy musí být připojovací spára opatřena paropropustnou, parotěsnou a hydroizolační páskou. To se dá docílit pomocí dvou pásek – interiérové a exteriérové, či pomocí jedné, nabývací pásky. Nově byly také definovány požadavky na kvalitu stavebního otvoru, přesnost zabudování oken a dveří, kotvení a přípustnost používáni montážních materiálů. Změnou k lepšímu je pak přesná definice použití montážních pěn.

Zde je stručné shrnutí, které vyšlo ve Stavebních a investorských novinách:

Montáž oken s jasnými pravidly

Naším cílem zde sice není interpretovat kompletní znění nové normy, nicméně se pokusíme udělat alespoň hrubý obraz celého dokumentu a podtrhnout některé zajímavé pasáže. Kompletní problematice montáží oken a dveří v souladu ČSN 74 6077 se věnuje detailně portál www.montazokna.cz.

Hned v úvodu se setkáme s obecnými návrhovými požadavky, jakými jsou poloha výrobku ve stavebním otvoru, způsob upevnění výrobku apod. Žádná velká překvapení nepřináší ani definice jednotlivých zón připojovací spáry. Vnější uzávěr, vnitřní tepelně izolační výplň a vnitřní uzávěr jsou obecně známé termíny, jež vycházejí z původní TNI 74 6077.

Připojovací spára

Kromě obecných zásad návrhu tohoto kritického detailu stojí za povšimnutí rozšíření kapitoly (oproti původní TNI) o vlastní odstavec s definicí difúze spáry. Mimo jiné se zde uvádí, že „vnitřní uzávěr připojovací spáry musí mít vyšší ekvivalentní difúzní tloušťku než uzávěr vnější a celková skladba těsnění spáry musí být navržena tak, aby umožňovala co nejlepší odvětrávání a vysychání spáry“. Jinými slovy tato věta předepisuje ošetření spáry takovým způsobem, aby byla co nejlépe zajištěna základní funkce připojovací spáry a tou je trvalá tepelná izolační schopnost.

Stavební otvor

Naprostou novinkou jsou požadavky na geometrickou přesnost rozměrů stavebního otvoru. Jak je uvedeno v normě, „stavební otvor pro zabudování okna nebo vnějších dveří musí být proveden v požadované přesnosti s ohledem na způsob zabudování okna nebo dveří a s ohledem na návrh provedení připojovací spáry“. Nově byly definovány požadavky na rovinnost ostění otvoru a také na jeho svislost a vodorovnost. Zejména při rekonstrukcích u starších staveb se stává, že po vybourání okna dojde k narušení okolního zdiva špalet. I přesto bylo doposud okno namontováno běžně bez opravy otvoru a připojovací spára, klidně i o šíři 10 cm, vyplněná montážní pěnou. Díky jasně definovaným podmínkám v nové ČSN jak na tolerance otvoru, tak i tolerancím pro zabudování okna, by tento jev měl být eliminován a bude na investorovi (či po dohodě na realizační firmě), kdo zajistí připravenost stavebního otvoru v rozumných a definovaných tolerancích.

Přibyl také odstavec k předsazeným otvorovým výplním, neboli k osazení výrobku do roviny tepelné izolace: „Je nutné zajistit dostatečnou tepelnou izolaci ostění rámu, přenos veškerého statického i dynamického zatížení působícího na okno nebo vnější dveře a kompletní funkčnost připojovací spáry včetně vzduchové neprůzvučnosti a vodotěsnosti.“

Přesnost zabudování oken a dveří

Zcela přepracovaná a rozšířená byla kapitola, která popisuje a udává požadavky na přesnost a parametry zabudovaného výrobku. Díky této části normy by mělo být nyní jasno, co lze ještě považovat za zabudování okna v rozumných tolerancích a naopak co již zhoršuje parametry výrobku nebo dokonce ohrožuje jejich uživatele.

Kotvení

Tato část normy prošla, oproti původní TNI, také značnou revizí. Mnohem podrobněji jsou popsány různé druhy a způsoby upevnění oken nebo dveří, jsou dopsána specifika při používání jednotlivých typů kotev. Důkladněji je zejména popsáno použití „turbošroubů“, které patří mezi zcela nejrozšířenější druh kotvící techniky oken u nás. Explicitně je zde zmíněn zákaz používat ke kotvení tmely a polyuretanové pěny. To zřejmě pro případ, že by měl někdo určité pokušení…

Montážní materiály

Z bývalé TNI byly v téměř plném znění převzaty požadavky na montážní komponenty, jako jsou tmely, těsnící pásky a membrány, a na jejich aplikaci. Došlo pouze k rozšíření požadavků na těsnící pásky. Rovněž jsou zde popsány oblasti použití jednotlivých materiálů. K výrazným změnám nedošlo ani v tabulkách uvádějících minimální šíře vnější připojovací spáry pro těsnění komprimovanými páskami.

Podrobněji je rozvedený odstavec o plnící pěně. Také to je zásadní změna k lepšímu. Citujeme z normy: „Plnící pěna nemůže být použita jako konstrukční kotvící prostředek a nesmí být použita jako jediný uzavírací materiál připojovací spáry, pokud nesplňuje požadavky na připojovací spáru… a nemá dostatečnou elasticitu pro kompenzaci dilatačních pohybů v připojovací spáře a není schopna zajistit vyšší difúzní odpor na jedné straně spáry oproti straně druhé.” Konečně jasné pravidlo pro aplikaci polyuretanových pěn v oblasti oken, které by mělo eliminovat zdivočelé používání těchto materiálů. Doufejme, že je tato definice natolik výstižní, že udělá definitivní tečku za všemi zázračnými pěnami, které dokážou nemožné.

Velmi vítaným doplněním jsou dvě informativní přílohy, které se zabývají příčinami vzniku kondenzátu na vnitřním povrchu oken a užíváním oken a místností s instalovanými spotřebiči paliv. Zejména tyto kapitoly jsou velmi důležité pro případné uživatele domů a bytů, kde došlo k výměně starých netěsných oken a s těmi novými, vysoce těsnými okny, je potřeba více dbát na výměnu vzduchu v místnosti.

Dvacet sedm stran ČSN 74 6077 je krokem, který by měl konečně vnést jistotu a jasná pravidla pro osazování oken a dveří, jež usnadní život a práci jak investorům, tak technickým dozorům staveb, výrobcům oken i soudním znalcům.